LOVCI POČASÍ

Čtvrtek 25.9.2008 20h22min.plus mínus hodina.

Odjezd z Klacíkova směr tlaková výše někde na jihozápadě Německa.

Cíl Schwangau u pohádkového zámku Neuschwanstein  jehož jméno se blbě píše a ještě hůř vyslovuje.Přijeli jsme kolem druhé hodiny ranní a okem laiků jsme usoudili že tlaková výše se zdržela,asi na švýcarský hranici(hold byrokracie).Prostě Ch..lo jako z konve a funělo jak mamutovi z p..ele.Někdo se před spaním zul před autem(už nevím kdo)vyzul a prozíravě nechal boty venku.                                                                                                                                          

Tak tuhle nádheru jsme skoro neviděli,přes tu mlhu.

Pátek 26.9.10h brzo ráno J

Ráno se do nich obul a co zjistil?

Kdo myslí,že byli mokrý tak se plete.Má to někdo štěstí.Tak že nastala opět profesionální kontrola póčka, která skončila dohodou o přejezdu do Bassana.Skeptická část výpravy plánuje příjezd na startovačku ve 13.30h ta optimistická už ve 13.28h.Realita zní:startujeme v 16h 24 min. plus minus 39 min.Následuje naprosto pohodové polétání kolem části kopce ve večerních bublinkách.Po přistání jdeme na oblíbenou pizzu.Co dodat stále jí umějí.Ještě Uno litro- vino rosso a aqua naturale a jde se  do kempu u kapličky.Šána bravurním způsobem rozdělává oheň v luxusním grilu,pár piv a jde se spát.

Nad kapličkou.před spaním.

Sobota brzy ráno J

Po rozlepení očí samozřejmě pohled nahoru a zase ten hnus v podobě odporný deky.Začínáme propadat mírné depresi.Šána se jde sprchovat(čuně)do nově zbudovaných sociálek mimochodem velice luxusních,kde ho čeká super překvapení v podobě namydleného těla a netekoucí vody.Záhy zjišťuje,že mu chybí ovládací čip.Otírá se a vydává se hledat někoho kdo mu ho půjčí.Měl úspěch.Mezitím Martin navrhuje přesun na Marmeládu.Máme smýšené pocity a Luděk prohlašuje:mi nejsme lítači,ale lovci počasí.Nemůžeme se rozhodnout a nastává nervozita.Hlasujeme.Dva jsou proto zůstat jeden pro zrychlený přesun a jeden se alibisticky zdržel hlasování.Následuje několik SMS osvoboditeli Normandie do Kanazzei Emilovi,který hlásí okamžitě přijeďte je to tu super dostupi 3500 a azuro.Ještě chvilka váhání a  opět sedláme novoučkého Fordíka a valíme.

Na startu jsme přesně ve 14h plus mínus 10 min.Horní stanice Col Rodella

Chystáme nádobíčko a srážka dvou nám neznámých pilotů  v přímém přenosu.Viník to rozchodil,oběť za ohromného a nesrozumitelného křiku naprosto pohotově vrhá záložku.Všechno dobře dopadlo,ale náš morál utrpěl první šrámy.No coment.   Přesto jdeme na to.Po hodinovém letu který se změnil v neustálé hlídání svého okolí přistáváme u vietnamského trhovce,který nebyl vietnamský,ale trhovec to byl.MartinB.Odhodlaný dát i  20 euro, za jaké koly rukavice je odbyt se slovy,jdeš pozdě je vyprodáno.Šána po návratu ze tří tisíc vyklepává z pod nehtů ledovou tříšť a hlásí že zejtra poletí nízko nebo jinak chcípne.(měl totiž jemné rukavičky asi do tanečních).Jdeme vařit kávu a náš morál utržuje další šrám, to s příjezdem sanitky na přistávačku.Nikdo neměl chuť zjišťovat co se stalo,ale všichni tušíme.

Střízlivý nás nedostane.

Jedeme nakoupit do místního megasupermarketu potravinu v hliníkovém obalu a přesunujeme se do nadmořských 1650 plus mínus 300m. Ostřílený odborník zakládá oheň, večeříme a užíváme pohodičky.Martin B.kuchtí, jak jinak než excelentní salát.Pohodičku nám maličko kazí teplota mírně pod nulou a povědomí zvuk který jsme já a Luděk slyšeli jen z televize nebo ze ZOO.Jasně že to je medvěd, prohlásil Šána,ale klídek ten se bojí a jen nám dává na jevo,že tu je.                                                                                        Ursus arctic fotomontic.                                                                                                                                                                                             Samozřejmě mě a Luďka nepřesvědčil,opustili jsme pohodlná křesílka a stáli jsme v pozoru připraveni překonat rychlost světla.Ne,že by jsme měli strach,ale únavou jsme padali,tak jsme šli do Fordíka spát,teda Luděk a já.Ti dva se rozhodli,že medvěda uchlastaj popřípadě zhulej,ale spát ještě nepůjdou.

POKRAČOVÁNÍ

Neděle.....na vola nenarazíš.

Nedělní ráno azuro,slibujeme si společný přelet.

Taky se mnou

Jedeme někam na sluníčko posnídat.Martin se chopil cherry rajčátek začal je poctivě omývat,ale jen do doby než mu zkolaboval polystyrenový tácek na něhož kupodivu nepůsobila pramenitá voda,ale natural 95 určený výhradně do benzínového vařiče.Prostě zopakoval to co se povedlo Šánovi předchozí  den,když chtěl vařit tureckou kávu naturale 95.                                                                                                                                                                 Rajčátka naturale 95                                                                                Po snídani jdeme na start s odhodláním doletět aspoň na Marmoladu.Volím taktiku vyčkávání a startuji jako poslední.Doháním Luďka.Ve vysílačce se ozve Martin a hlásí,že od 2500m funí od severu.Po patnácti minutách to zjišťuji sám když se blížím k hřebeni a GPS ukazuje rychlost jen 15km/h.čtyřkový klesák se prudce transformoval v šestku bublinku,která byla nejspíš jen rotůrek.Nastal plynulí přechod ze stoupání na klesání v negativce.Zvedám ruce a Venouš v poho přechází opět v kontrolovaný let.Dále už jen, že morál se mi pos..ral.Luďovi asi taky trochu ,páč jsme se dotkli země ve stejný čas.On na přistávačce já o 3km dál.Martin někde na trase a Šána si opět užívá ve třech tisících ledové tříště pod nehty.

Další pecka nás čeká v Emilově stánku se suvenýry v podobě zprávy o srážce lešenáře a hadroletisty.Oba zbuchli z asi osmdesáti metrů bez záložek.Po dalších informacích jsme již nepátrali.Po chvilce přichází další jobovka.Vrtulník hledá ve skalách zříceného padáčkáře.

Ani nevychladnul

Den zakončujeme jak jinak než pizzou vínkem fernetem  petangema a malím útokem petangovou koulí na vozidlo italské policie.

Večer se nám dostal do ruky rentgenoví snímek několika pilotů,kteří byli nejůtočnější.Překvapila nás ta podoba.

 Pondělí

Budíme se na parkovišti u lanovky,jak jinak než do jasného dne.

Samozřejmě snídaně čištění klů a jiných věcí co se ráno dělají.Následuje výjezd na start a počet lidí ve vzduchu s počtem těch co ještě čekají na start překonává i ty nejčernější představy.

Máme čas a tak jdeme na terasu restaurace na kafíčko,horkou čokoládu a pozorujeme dění jak ve vzduchu tak i na zemi.Nic překvapivého když řeknu, že se to moc nepodobalo létání podle pravidel ale soutěži sestřel koho můžeš, nebo budeš sestřelen čehož byl důkazem český padádčkář s krásně fialovou záložkou mizící v rokli mezi vzrostlými smrky.Později jsme ho viděli na přistávačce takže vše zřejmě dobře dopadlo.

Po startu téměř okamžitě vyhníváme,teda já a Luděk.Martin se chytá a Šána se nám Ztratil v davu.Rozhodujeme se k druhému výjezdu a mezi tím nahoře probíhá malé drama o kterém se doslechneme později.Šána si dal start s kravatou,znovu přistál že zopakuje start.Při rozkládání éra přišel malinkatý čertíček a slavného ledabyle připoutaného pilota éro zvedá za nohu.Samozřejmě i tady platilo pořekadlo letící se i stébla chytá a to doslova.Další opakovaný start už vychází na sto pro, ale znechucený pilot,do té doby hrdina se vydává rovným letem do bezpečí Emilova prodejního stánku.Tak už zbývá jen Martin,ten se ještě nepo…..al.

Z kokpitu

Lelkujeme poblíž startovačky,pozorujeme neoganizovaný chaos a vtom se ozve Martin.Cituji rozhovor a to doslova:Dotáčím vrchol Marmolády je tady kláda a chce se mi čůrat.Mám vrchol a vracím se zpět.Asi zkusim tu plínku.Už čůrám, ale plínka to nepobírá.Jé to je krásně teplý.Mám mokrý i záda.Začíná to studit.Jdu dolu.Tak jedinej Martin se nepo…sral ale po….chcal.

     Tak se jde usušit-asi pot. Nejlepší výkon expedice.                                                                                                                   

Aspoň že tak.Startujeme užíváme posledního dne jak jinak než statečně ve stoupáčcích v permanentním obklíčení německými a polskými stíhači.Pak už jen,odjezd domů do sudet.